Co je přirozená výchova a jak ji vnímám

Přirozená výchova není ovlivněna školstvím, ani Montessori nebo Waldorfskou školou, ani výchovou a traumaty rodičů, ani pojmy jako sebeřízené vzdělávání, vědomé rodičovství atd. Proč to tak vnímám? Jelikož v každém tomto popsaném “stylu” je nějaký aspekt, který má nedostatky. 

Přirozená výchova ale nedostatky nemá. Nemá je, protože úzce souvisí s přírodními zákony, instrinktem a opírá se o život lidí v přirozeném prostředí, o vývoj miminka v prvních měsících a prvních letech života, o znalosti lidských bytostí a vývoje člověka v průběhu věků - dle tradičních kmenů v různých koutech světa. Dotýká se ale i adaptace a budoucnosti. Přirozená výchova je vlastně velmi proměnlivá, leč stojí na určitých základních kamenech, na kterých staví. Tyto pevné kořeny se následně vlivem prostředí a neustálého pokrokurozvíjí v rozmanitý systém. To, jak malý človíček bude fungovat v budoucnu, se odvíjí od prvních roků jeho života, ale úzce závisí na prostředí, ve kterém vyrůstá a na společnosti, která jej obklopuje a se kterou tvoří symbiózu - je to rodina a blízké okolí. 

Největší roli přitom hraje mysl rodičů a mysl dítěte, na které působí. Mysl je nepopsaná kniha a vřím, že nikdy na 100% pochopena nebude, jelikož je až příliš unikátní. Proto neexistuje jedna jediná správná cesta, ale mnoho různých možných směrů. 

Právě na mysl je třeba se u přirozené výchovy zaměřit - protože ovlivňuje naše činy a chování, ale i vnímání chování ostatních. Může být mylná, doměnkující, může si tvořit vlastní scénáře, které však z druhé mysli budou vnímány úplně jinak. Slova jsou v těchto případech zlými pány, jelikož je lze chápat mnoha různými způspby a každý člověk si je vykládá jinak. Zde nastává největší úskalí ve vzájemném pochopení se. Není to však neřešitelný problém. 

TRADIČNÍ KMENY

Tradiční kmeny a kultury vychovávají děti přirozeně a intuitivně, zdůrazním několik klíčových aspektů:

1. Komunitní podpora:

• Roli komunity: Většina kmenů zdůrazňuje roli celé komunity při výchově dítěte. Děti jsou vychovávány nejen rodiči, ale i staršími členy komunity.

• Učení od starších: Starší generace předává hodnoty, tradice a dovednosti mladší generaci skrze příběhy, praktické zkušenosti a učení se v reálných situacích.

2. Propojení s přírodou:

• Učení se z prostředí: Děti jsou učeny respektovat a porozumět přírodě. Učí se z ní a jsou se součástí přírody.

• Praktické dovednosti: Učení se praktickým dovednostem jako je lov, sběr potravy, stavba příbytků, manuální práce, které jsou důležité pro přežití a současně posilují vztah s přírodou.

3. Hodnoty a rituály:

• Předávání hodnot: Důraz na hodnoty jako je respekt k seniorům, úcta k přírodě, tradiční znalosti a kultura.

• Rituály a oslavy: Rituály a oslavy mají významnou roli v upevňování identity a předávání kultury.

4. Svobodné učení:

• Samostatnost a volnost: Děti mají často větší volnost pro objevování a učení se skrze vlastní zkušenosti, což podporuje samostatnost a rozvoj dovedností.

• Modelování chování: Děti se učí pozorováním chování dospělých v reálných situacích.

5. Posilování komunikace:

• Otevřená komunikace: Otevřená komunikace mezi různými věkovými skupinami podporuje porozumění a učení se.

• Povzbuzování výrazu: Podpora projevu myšlenek a pocitů bez strachu z odsouzení.

Tradiční kmeny často vychovávají děti prostřednictvím přirozeného a komunitního přístupu, který klade důraz na propojení s přírodou, hodnoty a komunikaci. Tyto prvky jsou velmi důležité pro rozvoj zdravé identity a respektu k prostředí a lidem kolem sebe.

Mysl a vývoj mozku dítěte

Výchova dětí zohledňující jejich mysl a vývoj mozku zahrnuje mnoho aspektů. Následující přístupy mohou být užitečné pro rodičovství:

1. Respektujte individualitu dítěte:

• Empatie a porozumění: Sledujte potřeby a osobnost dítěte a přizpůsobte svůj přístup podle jeho specifických vlastností.

• Přijetí chyb a učení se z nich: Podporujte dítě, aby zkoušelo nové věci, a ukazujte, že chyby jsou součástí učení. Zkoušení a chyby jsou důležité myslníky vývoje mozku a dalších dovedností. Vedou k poznání reálných situací a činů. 

2. Stimulujte jejich zvědavost a kreativitu:

• Herní a interaktivní učení: Hry a aktivity, které podporují tvořivost a zvědavost, mohou podporovat rozvoj mozku.

• Podpora zájmů: Podporujte zájmy dítěte a nabídněte jim příležitost objevovat nové aktivity.

3. Zdravá strava a pohyb:

• Zdravý životní styl: Zahrněte do denního režimu zdravé jídlo a dostatek pohybu venku, což pozitivně ovlivňuje vývoj mozku.

4. Podpora emocionálního a sociálního růstu:

• Rozvoj emocionální inteligence: Učte dítě rozpoznávat a vyjadřovat své emoce a pomáhejte mu porozumět emocím druhých.

• Rozvoj sociálních dovedností: Podporujte dítě v interakci s ostatními dětmi a učte ho, jak respektovat a porozumět lidem kolem sebe.

5. Limitace obrazovky a technologií:

• Rozumné používání technologií: Limitujte čas strávený před obrazovkami a nabídněte dítěti širokou škálu aktivit mimo digitální svět.

6. Příklad a komunikace:

• Vzor a komunikace: Buďte pro dítě pozitivním vzorem a vytvářejte otevřenou komunikaci, kde může svobodně vyjádřit své myšlenky a pocity.

Každé dítě je jedinečné, a proto je důležité mít individuální přístup k jeho výchově a vývoji mozku. Kombinace porozumění vývoji mozku, empatie, podpory a vzoru může dítěti pomoci rozvinout svůj potenciál a vyrovnat se s výzvami, které mu život přináší.

Emoce

Děti jsou taky lidi… To je sice pravda, ale děti nejsou dospělí. Proto je důležité k nim přistupovat dle jejich vývoje a myšlení - tak podpoříme jejich osobnost, nikoliv utlačíme. Děti vnímají emoce, komunikaci a náš přístup ve výchově velmi citlivě, i když možná ne vždy dokážou jasně vyjádřit své pocity. Několik způsobů, jak děti vnímají různé aspekty výchovy:

1. Emoce:

• Emocionální vnímání: Děti jsou citlivé na emoce okolí a reagují na ně. Mohou absorbovat a napodobovat emoce, které vidí u dospělých.

• Zrcadlení emocí: Když dospělí vyjadřují své emoce, děti to mohou zrcadlit. Pokud jsou dospělí klidní a trpěliví, může to vést k uklidňující reakci u dětí a naopak. 

2. Komunikace:

• Modelování komunikace: Děti se učí komunikovat pozorováním dospělých. Kvalitní a respektující komunikace v rodině může vést k lepšímu porozumění a učení se vyjadřovat.

• Empatie a pochopení: Důležitost porozumění pocitům dítěte a schopnosti naslouchat je klíčová pro vytváření důvěry a otevřenosti v komunikaci.

3. Přístup ve výchově:

• Pozitivní vzor: Děti se učí způsobům, jak reagovat na různé situace, sledováním chování dospělých. Pozitivní a podporující přístup může vést k vytváření bezpečného prostředí. Proto výchova závisí na chování rodičů a blízkého okolí. A to je v mnohých rodinách kámen úrazu, jelikož se k sobě lidé často nechovají OK. 

• Empatie a respekt: Děti cítí, když jsou jejich pocity a názory respektovány. Empatický a ohleduplný přístup pomáhá dítěti cítit se slyšeno a respektováno.

Vnější prostředí a přístup dospělých mohou mít hluboký vliv na to, jak děti vnímají a reagují na emoce, komunikaci a výchovu obecně. Vytvoření pozitivního, empatického a respektujícího prostředí může podporovat zdravý emoční vývoj dítěte. 

PRÁCE S EMOCEMI - JAK NA TO?

Klíčové je respektovat emocionální projevy, poskytovat prostor pro vyjádření emocí a učit se pracovat s nimi konstruktivním způsobem. To může vést k větší emoční inteligenci, lepšímu porozumění sobě i druhým a vytváření zdravých mezilidských vztahů.

1. Sebepoznání a uznání emocí:

• Sebepozorování: Učit se identifikovat vlastní emoce, jejich původ a jak ovlivňují chování. Pokud máme nějaká traumata z minulosti, je třeba na tom pracovat a v případě určitých našich reakcích o tom mluvit i s dítětem, ale i s partnerem nebo rodinou. 

• Emoční povědomí: Je důležité podporovat vyjádření emocí a učit, že všechny emoce jsou platné a důležité, nikoliv je potlačovat nebo trestat. Děti totiž nezlobí, jen zrcadlí.

2. Empatie a porozumění druhým:

• Empatická komunikace: Učení se naslouchat a porozumět emocím druhých bez souzení.

• Respekt k emocím druhých: Učení dětí respektovat a chápat emocionální projevy druhých. Je to velmi náročná disciplína, pokud s tím sami neumíme pracovat. O to větší důvod je, zaměřit se na sebepoznání a komunikaci s druhými. 

3. Zvládání emocí:

• Emoční regulace: Učení se zvládat a regulovat vlastní emoce. To může zahrnovat techniky jako je hluboké dýchání, meditace, cvičení, které pomáhají s emocionálním vyrovnáváním. Velmi účinné jsou letmé procházky v přírodě, koukání na hvězdy, pozorování zvířat. Dělám to tak už roky. 

• Konstruktivní vyjádření emocí: Učení, jak vyjádřit emoce konstruktivním způsobem, například prostřednictvím umění, psaní nebo komunikace. Vlastně vše se odvíjí od komunikace. 

4. Podpora a důvěryhodné prostředí:

• Bezpečné prostředí: Důležité je vytvořit prostředí, kde jsou děti nebo jednotlivci chráněni a cítí se bezpečně při vyjadřování svých emocí.

• Podpora bez hodnocení: Umožnit vyjádření emocí bez hodnocení a s respektem k jedinečnosti prožívání emocí. Proto je důležité tvořit si zdravou rodinu a komunitu kolem sebe.