Půst jako nevhodný fyzický stresor 

V dnešní době alternativ se setkáváme s mnoha doporučeními na půsty, jako vhodnými prostředky pro zdraví, odpočinek od trávení, terapii a mnoho dalších rádoby "benefitů". Půst sám o sobě je něčím, co je možné považovat za přirozenost při nehostinnosti zdrojů potravy a v obdobích, kdy není dostatek jídla - u nás v České republice se dá z hlediska těchto tradic uvažovat o nejchudším měsíci únoru, kdy historicky bylo nejméně možných zdrojů potravy a zásoby ze sklizně se ztenčovaly. Půst lze také vnímat jako formu přežití, kdy nám tělo umožňuje fungovat v rámci jeho vlastních biomechanismů s relativním dostatkem energie na určitou dobu. Půsty jsou však fyziologicky zbytečné a naopak kontraproduktivní, což platí pro každého člověka. Navíc je kontext půstu vnímán velmi špatně a věšina lidí (zejména žen) si tímto akorát uškodí - rozumějte - způsobí hormonální nerovnováhu, narušení cyklu a mnoho dalších problémů s tím spojených, ať už dělají půsty vědomě, nevědomě, správně či nesprávně. Půst by se sám o sobě neměl nazývat půstem, protože přirozeně využíváme prázdné okno, kdy tělo nekrmíme hmotnou potravou - a to ve spánku. Spánek slouží jako možná forma přirozeného "půstu", za probíhajících detoxikačních procesů a odpočinku pro vnitřní orgány. Toto časové okno je naprosto dostačující v rámci zdravého života a přirozeného odpočinku od trávení a regeneraci vnitřních orgánů, nicméně by bylo nesprávné nazývat tuto přirozenost půstem. Tento přirozený jev byl popsán mnoha civilizacemi v rámci například orgánových hodin.

Alternativní doporučení půstu a proč s nimi nesouzním

Půst je v mnoha odborných i alternativních kruzích vnímán jako benefitující terapeutický faktor pro zdraví. Ti uvědomělejší doporučují půsty v závislosti na výborném zdravotním stavu, kdy je vhodný pouze pro osoby, které jsou citlivé na hormon zvaný leptin - neboli hormon hladu. Leptin je protein složený z mnoha menších aromatických aminokyselin absorbujících světlo (UV světlo) a patří tedy mezi fotoreceptory nacházejících se v podkožním tuku. Společně s přirozeným retinolem (vitamínem A) řídí naše cirkadiánní rytmy - ovlivňuje je tedy aktivita Slunce (respektive spektrum světla). V této souvislosti molekula leptin zachytává UV světlo ze Slunce, ale i modrou složku z obrazovek a umělého osvětlení, čímž dochází k odpovídajícím reakcím v závislosti na cirkadiánním rytmu a zdraví. Leptinové receptory se nachází v řídícím centru mozku - hypotalamu, kde v závislosti na změně dne v noc dochází k odpovídající reaktivitě v závislosti na světle. Pokud je narušena noc, leptin z podkoží se nedostane k hypotalamu a nespustí se spojení mezi receptory mozkové komory a mozkomíšního moku s molekulou leptinu a nedojde tak k uvolnění fotonů. V rámci noci dochází k přirozenému zrychlení metabolismu a spalování přebytečného podkožního tuku a pokud vše funguje správně, budeme se ráno cítit plní energie a budeme mít hlad a tělo ví, že nastal den. Tento proces je úplně dostačující k optimální regeneraci všech vnitřních orgánů a ke správně fungujícímu metabolismu, včetně správně fungujících biorytmů v těle.

Shrnutě to znamená, že zdravé tělo souvisí s optimálně fungujícími biomechanismy v těle, které jsou srovnané s cirkadiánním rytmem a vyrovnáním iontů v těle. A je jedno, zda jsme žena nebo muž.

Neuvědomělí doporučují půsty všem bez rozdílu, ženám i mužům, v jakékoliv citlivosti na leptin a v jakémkoliv zdravotním stavu.

V prvním případě je to lepší varianta, avšak stále nevhodná. V tomto případě tělo půst pravděpodobně zvládne bez větších negativ a párkrát za rok je to v podstatě bez úhony. Má to však svá velká ALE.

V druhém případě pak tato doporučení vyloženě škodí a způsobují mnoho negativních následků.

Ve všech případech totiž půsty způsobují útlum metabolismu a narušení výše zmíněného procesu, oslabování funkce štítné žlázy a tím její útlum, s čímž souvisí i činnost jater. Játra potřebují vyživující zdroje a dostatek mikroživin proto, aby efektivně fungovala a půsty jim vyloženě znemožňují jejich práci. Zpomalení metabolismu je jev, který půsty způsobují, stejně jako je tomu u low carb diet, carnivore nebo ketózy. Navíc půsty zvyšují stresové působení a to znamená, že zvyšují kortizol a ostatní stresové hormony. Půsty jsou tedy jedním z mnoha fyzických stresorů.

Hladovění je stav, který tělo dokáže v extrémních podmínkách zvládnout a je logickým stavem módu přežití, nikoliv vhodný prostředek pro zdraví a dlouhověkost. Proč? Protože jde proti lidskému metabolismu a fyziologii člověka. Z hlediska tradic bylo období hladu a půstů období, kdy lidé žili v chudších měsících, chudobě nebo nehostinné krajině, namísto toho, že by tento přístup vyhledáváli. To je velký rozdíl v dnešní době blahobytu a naopak obžerství a nekvalitních potravin a výrobků moderního průmyslu. Jsme uzpůsobeni k tomu přirozeně jíst dle pocitu těla - tedy kdy máme hlad - což je pravidelně a během dne (člověk je denní tvor). V rámci cirkadiánního rytmu je tedy pro nás přirozené jíst přes den dle cyklu Slunce, kdy se přirozeně řídíme východem a západem Slunce. Ostatně dřív, jako lovci a sběrači, jsme po celý den vynakládali úsilí na to hledat potravu. Pokud nám správně fungují hormony - zejména hormon leptin, tak po probuzení dochází k pocitu hladu téměř ihned, maximálně do hodiny po probuzení. To je známka zdravé optimalizace těla na sluneční aktivitu a den. Tímto způsobem je třeba léčit například obezitu a nadváhu, nikoliv se řídit nesmyslnými dietami a hladověním. Je to ale i otázka plodnosti a dalších civilizačních onemocnění. Narušení cirkadiánních rytmů, včetně vystavování se modré složce světla po západu slunce se rozvíjí roky, zdánlivě s menšími "normálními" obtížemi, dokonce i u předešlých generací a projevuje se za delší čas vleklými zdravotními problémy, proto moje rada zní - využívejte Slunce jako svého léčitele.

V průběhu dne je důležitá dostatečná produkce ATP (buněčné energie), tepla, CO2, produkce T3 a T4 (hormonů štítné žlázy), správné využití optimálních bílkovin, tuků a sacharidů v kontextu mikroživin a stravy a optimálních zdrojů, dostatek kalorií dle individuální konstituce a potřeb a stavu střev a psychiky.

Shrnutě je třeba znovu napsat, že nechceme cílit na mechanismus přežití nebo zvyšování chronického stresu v těle, naopak se soustředíme na efektivní metabolismus a činnost vnitřních orgánů - zejména štítné žlázy a jater. To si vyžaduje dostatek kvalitních živin, mikroživin, dostatek kvalitních bílkovin a tuků a optimální sacharidy během dne - kdy nejlepším a nejefektivnějším palivem pro člověka je glukóza, nikoliv stav ketózy (viz níže)!

Půsty jako stresory způsobují vyšší produkci kortizolu, adrenalinu a dalších stresových hormonů. To znamená, že působí vyloženě již na biochemické úrovni, stejně jako psychický stres. Organismus je tak vystaven vyšší zátěži, který narušuje hormonální rovnováhu v těle, utlumuje metabolismus a půstem přepínáme tělo do úsporného režimu, i když se nám zdánlivě zbystřují smysly (adaptivní mechanismus pro nutnost hledání obživy a lov). Což zní jako paradox. Zvýšením stresových hormonů dochází k narušení osy hypotalamu - hypofýzy - nadledvinek (nebo chcete-li štítné žlázy) + u žen jsou to i vaječníky. Pokud dojde k uzavření hypotalamu (řídící část mozku), tak dochází k uzavření tvorby správných hormonů v těle. V důsledku toho nedochází jen k hormonální nerovnováze (u žen problémy s cyklem, ztrátou menstruace, silnou menstruací, PMS), ale i chronické únavě, adrenálnímu vyhoření, estrogenové dominanci (nedostatek progesteronu), následně v souvislosti s dalšími faktory i riziko vzniku PCOS, endometriózy a autoimunitních onemocnění. S chronickým stresem ale souvisí i další obtíže - především obtíže s trávením, hubnutí/nadváha, neplodnost, demineralizace, osteoporóza, slabá imunita, chronický zánět v těle, ale i ztráta libida a další civilizační onemocnění. Takže přerušované hladovění nebo časté půsty rozhodně správná volba nejsou.

Dočasná pomoc a cesta v kruhu

Půsty, IF (přerušované hladovění), low carb a keto diety se využívají jako "terapeutické" protokoly a v rámci různých doporučení a komunit vznikají doporučování jejích příznivců a propagátořů, jelikož se jim zdravotní stav na těchto stylech zlepšil. V rámci terapeutického přístupu funkční medicíny se low carb stravování používá jako krátkodobý protokol pro ozdravění těla, kdy často dojde ke zlepšení (vzhledem k předchozímu, často sebedestruktivnímu stravování pomocí průmyslově zpracovaných potravin!). Někdy je tento přístup doporučen i jako dlouhodobé řešení. Jenže všechny tyto přístupy neřeší opravdovou příčinu a z dlouhodobého hlediska vedou ještě k většímu energetickém propadu do budoucna. Proč tomu tak je? Jelikož dojde k útlumu mechanismu a k nefunkci imunity, kdy dojde k dočasnému zlepšení stavu. Dlouhoudobě je to ale cesta do záhuby. 

Zdravý selský rozum neznamená půst

Jak jsme si vysvětlili na začátku, po vzoru tradičně žijících populací znamená půst nebo hladovění pouze stav nedostatku potravy/obživy, což zas a znovu vede k extrémním podmínkám a nemá to absolutně žádný smysl ani benefit z hlediska zdraví, a to ani při léčení. Při nemoci (rozumějte akutní nemoci) si tělo samo řekne, zda má chuť na jídlo nebo ne. Často dochází k nechuti na jídlo při boji s nemocí, jelikož trávení je přece jen pro tělo náročné a při nemoci organismus potřebuje efektivně zapojit imunitní odpověď. Tato varianta postění se je přirozená a má benefity při boji s nemocí a je instinktivní reakcí těla, avšak úmyslné postění, byť vědomé, nemá žádný smysl.

I při vědomém půstu dochází k výše zmíněným negativům a navíc nutíme tělo adaptovat se na nižší energetický příjem a nucení těla využívat vlastní zásoby glukózy v krvi (vyčerpávání efektivního paliva pro produkci energie ve formě ATP), nehledě na čerpání bílkovin v těle (ze svalů). Játra dostávají při půstu celkem zabrat. Pokud pravidelně jíte v systému přerušovaného hladovění dlouhodobě, způsobujete si v těle celkem velkou paseku a v dlouhodobém horizontu se můžete postupně setkat s prohlubujícími se zdravotními problémy a odezvami.

Generační adaptace byla nedobrovolná - opakování matka moudrosti

V rámci minulých generací si naše tělo zachovává přirozený instinkt a přirozenou přizpůsobivost na možné hladovění. Tento přirozený mechanismus nám umožňuje přežít delší období hladu, aniž bychom zemřeli a mohli jsme přežít. Stejně tak to mají i zvířata (divoká zvířata). Nechceme po tělu, aby šetřilo energii, naopak chceme docílit efektivního metabolismu, správné tělesné teploty a energie. K tomu potřebujeme stálou hladinu cukru v krvi. Po vzoru předků tedy půsty a hladovění nejsou přirozenost. Nebyla to nutnost či to, že by to naši předkové záměrně vyhledáváli. Naši předci nehladověli dobrovolně a pokud ano, bylo to silně ovlivněno církví, náboženstvím a ostatními nesmysly.

Nejedná se tedy o žádnou starověkou moudrost našich předků, nýbrž o nehostinnost a uměle vytvořené tradice!

Prosazování půstů, low carb nebo ketodiety vnímám zas a znovu jako byznys, senzaci a prostředek pro získávání klientely a pozornosti něčím "cool" "novým" "trendy" "odlišného" a "kontroverzního". V rámci těchto doporučení jsem se totiž setkala s mnoha neblahými následky - poruchy příjmu potravy a ortorexie, poruchy cyklu u žen, špatná psychika u mužů i žen, ztráta libida u mužů, ztráta svalové hmoty a hormonální nerovnováha. Tohle byly ty nejčastější zdravotní komplikace, ne však jediné.

"Benefitující argumenty" a jak je to doopravdy

• Prvním nevhodným argumentem mnoha výživových poradců je, že při hladovění a půstu se zvyšuje hladina růstového hormonu a slouží to k tvorbě svalové hmoty. Je to však vhodné? Za mě nikoliv, protože nadměrná produkce růstového hormonu zas a znovu znamená hormonální nerovnováhu, takže i když v tomto případě dochází k větší produkci růstového hoŕmonu, je absolutní nesmysl k tomuto stavu cílit, nehledě na to, že po skončení období puberty již přestáváme růst do výšky a vývin je dokončen.
• Druhým argumentem je, že půsty zlepšují inzulínovou rezistenci těla. Tento stav vzniká, když je narušena slinivka a dochází ke ztrátě citlivosti těla na produkovaný inzulín, čili k nadbytku glukózy v krvi. Půst by v tomto případě byl "možný" v rámci krátkodobé terapie pouze u extrémně obézních lidí. Lepší přístup bez negativ je však fyziologická strava a pohyb, srovnání biorytmů v těle a kontakt s přírodou. U normálního člověka je to nesmysl a jen záplata řešení příčin vzniku případné inzulínové rezistence. V případě inzulínové rezistence a náběhu na cukrovku je důležité omezení složitých sacharidů, dostatek těch správných jednoduchých sacharidů, kvalitních zdrojů vyživujících tuků a bílkovin a samozřejmě pohyb, kontakt s přírodou, srovnání cirkadiánního rytmů a dalších faktorů. Zde zmíním, že v dřívějších dobách se cukrovka léčila dokonce cukrem - sacharózou (Williamse Budd, P. A. Piorry, E. Kulz). S objevem inzulínu v roce 1922 se od této terapie upustilo a byla silně zdémonizovaná vlivem zdravotnictví a farmaceutického průmyslu. Řešení v podobě inzulínu, ale ani průmyslově zpracované samotné fruktózy rozhodně není vhodným řešením. O umělých sladidlech ani nemluvě. Navíc je již vyvráceno, že by cukrovka byla nevyléčitelným onemocněním - naopak jde plně vyléčit stravou! Ostatně jako většina onemocnění a především v rámci skutečné prevence proti všem nemocem.
• Zdánlivé řešení střevních problémů pomocí půstu je další nesmyslný trend a názor, který se traduje. Pozitivní zdravotní efekt ale rozhodně nemá, protože při půstu nedochází k "zázračné" detoxikaci střev, naopak může dojít i k disbióze . Kvůli tomu může docházet naopak k narušení našeho mikrobiomu, jelikož se správným bakteriím nedostává kvalitního "substrátu a půdy" pro jejich život.
• "Pomocí půstu lze vyhladovět rakovinotvorné buňky" - toto tvrzení některých přívrženců je absolutní zvěrstvo a nesmysl na poli léčení a terapie rakoviny. Hladovění v rámci takového přístupu vede naopak k nedostatku klíčových mikroživin nutných pro vyléčení těla a k vyčerpání organismu, společně s narušením imunity, podvýživě a dalším problémům společně s působením rakovinotvorných buněk. Často pak dochází ke zkrácení života těchto pacientů. Rakovinotvorné buňky mají vlastní a velmi adaptivní metabolismus a dokáží se v podstatě přizpůsobit na jakoukoliv potravu. Pokud je příjem živin omezen, berou si živiny z těla onkologického pacienta a urychluje se stav nemoci.
• Autofágie jako benefitní faktor obnovy buněk, k regeneraci těch požkozených - tento argument je bez kontextu role dlouhodobosti a optimálního účinku na naše zdraví. V rámci glukogeneze totiž dochází ke katabolismu vlastní tkáně a nemáme dostatek paliva pro naše buňky. Pro efektivní činnost našich buněk je důležitý dostatek energie, čili funkční metabolismus pro produkci ATP, dostatečná hladina glukózy atd. Autofagie funguje vždy v pozadí, sice v menší míře, ale funguje. U metabolického stavu půstu dochází k naopak nízké hladině glukózy, nízké hladině inzulinu, nízké mTOR, a naopak vysoký glukagon a vysoká hladina AMPK. Autofagie se rapidně zvyšuje a dochází k zmíněnému katabolismu různých organel a vlastní tkáně včetně tukové, ale i svalové, nicméně tělo se nachází v úsporném módu a útlumu metabolismu. Dostatečná regenerace/oprava buněk pro zdraví a dlouhověkost dostačuje z kvalitního spánku (čili v okně čítajícím cca 10-12 hodin) a zdravého životního stylu, který většina lidí nemá. Navíc více autofagie neznamená lepší zdraví ani dlouhověkost. Naopak vysoká autofagie vede k růstu možných existujících rakovinotvorných buněk! Navíc u nikoho nelze zjistit optimální hladinu autofagie, což se zase dostáváme k tématu například suplementace! Příroda vždy jde zlatým středem. Pro efektivní mitochondrie je důležitý kvalitní spánek a srovnání s CR, stejně jako minimalizace oxidativního stresu, správné dýchání, pohyb, kontakt s přírodou a fyziologická strava.

V neposlední řadě zmíním odkazování se na meditující mnichy a šamany, kteří v podstatě žijí na práně a jídlo k životu "nepotřebují". Je to hezká myšlenka, ale jejich život je značně odlišný od života člověka jako takového. Tito lidé se plně oddávají meditacím, práci s dechem a jsou v podstatě v jiné dimenzi. Dech v tomto pojetí může být prostředkem pro získávání energií a nehmotné stravy z přírody, což je moje osobní teorie a věřím, že se dá dosáhnout takového stavu. V rámci oddávání se jiné dimenzi (mezi jádrem Země a Vesmírem), dochází k odlišnému stavu mysli, kde se člověk nachází mimo realitu a mimo chápání většinové společnosti a jeho orgány fungují na jiné bázi - na bázi nehmotné stravy. Je to však spíš filozofování a v rámci fyziologie nepodstatný jev.

Ketóza je nesmysl a proč

Ketóza nastává tehdy, když organismus přejde z metabolismu glukózy do metabolismu ketózy a jako náhradní zdroj si nedobrovolně volí tuky. V závislosti na stavu ketózy dochází k ovlivňování spektrálních mediátorů v mozku - změně chemických reakcí - chemických látek sloužících k přenosu nervových vzruchů. Na základě tohoto faktu může u některých lidí docházet k depresím a psychickým onemocněním. Tento přístup se používá například u různých forem autismus u dětí nebo u léčby epilepsie, není to však z dlouhodobého hlediska vhodné řešení. Ketony jsou záložní zdroj energie a stejně je játra musí metabolizovat na glukózu. 

Ketóza není vhodným stavem těla a v dlouhodobém horizontu vede k útlumu metabolismu a zdravotním problémům. Není vhodná ani k léčbě rakoviny, ani v léčbě kvasinek, což mimochodem doporučuje mnoho "odborníků".