Půst jako nevhodný fyzický stresor 

V dnešní době alternativ se setkáváme s mnoha doporučeními na půsty, jako vhodnými prostředky pro zdraví, odpočinek od trávení, terapii a mnoho dalších rádoby "benefitů". Půst sám o sobě je něčím, co je možné považovat za přirozenost při nehostinnosti zdrojů potravy a v obdobích, kdy není dostatek jídla - u nás v České republice se dá z hlediska těchto tradic uvažovat o nejchudším měsíci únoru, kdy historicky bylo nejméně možných zdrojů potravy a zásoby ze sklizně se ztenčovaly. Půst lze také vnímat jako formu přežití, kdy nám tělo umožňuje fungovat v rámci jeho vlastních biomechanismů s relativním dostatkem energie na určitou dobu. Půsty jsou však fyziologicky zbytečné a naopak kontraproduktivní, což platí pro každého člověka. Navíc je kontext půstu vnímán velmi špatně a věšina lidí (zejména žen) si tímto akorát uškodí - rozumějte - způsobí hormonální nerovnováhu, narušení cyklu a mnoho dalších problémů s tím spojených, ať už dělají půsty vědomě, nevědomě, správně či nesprávně. Půst by se sám o sobě neměl nazývat půstem, protože přirozeně využíváme prázdné okno, kdy tělo nekrmíme hmotnou potravou - a to ve spánku. Spánek slouží jako možná forma přirozeného "půstu", za probíhajících detoxikačních procesů a odpočinku pro vnitřní orgány. Toto časové okno je naprosto dostačující v rámci zdravého života a přirozeného odpočinku od trávení a regeneraci vnitřních orgánů, nicméně by bylo nesprávné nazývat tuto přirozenost půstem. Tento přirozený jev byl popsán mnoha civilizacemi v rámci například orgánových hodin.

Alternativní doporučení půstu a proč s nimi nesouzním

Půst je v mnoha odborných i alternativních kruzích vnímán jako benefitující terapeutický faktor pro zdraví. Ti uvědomělejší doporučují půsty v závislosti na výborném zdravotním stavu, kdy je vhodný pouze pro osoby, které jsou citlivé na hormon zvaný leptin - neboli hormon hladu. Leptin je protein složený z mnoha menších aromatických aminokyselin absorbujících světlo (UV světlo) a patří tedy mezi fotoreceptory nacházejících se v podkožním tuku. Společně s přirozeným retinolem (vitamínem A) řídí naše cirkadiánní rytmy - ovlivňuje je tedy aktivita Slunce (respektive spektrum světla). V této souvislosti molekula leptin zachytává UV světlo ze Slunce, ale i modrou složku z obrazovek a umělého osvětlení, čímž dochází k odpovídajícím reakcím v závislosti na cirkadiánním rytmu a zdraví. Leptinové receptory se nachází v řídícím centru mozku - hypotalamu, kde v závislosti na změně dne v noc dochází k odpovídající reaktivitě v závislosti na světle. Pokud je narušena noc, leptin z podkoží se nedostane k hypotalamu a nespustí se spojení mezi receptory mozkové komory a mozkomíšního moku s molekulou leptinu a nedojde tak k uvolnění fotonů. V rámci noci dochází k přirozenému zrychlení metabolismu a spalování přebytečného podkožního tuku a pokud vše funguje správně, budeme se ráno cítit plní energie a budeme mít hlad a tělo ví, že nastal den. Tento proces je úplně dostačující k optimální regeneraci všech vnitřních orgánů a ke správně fungujícímu metabolismu, včetně správně fungujících biorytmů v těle.

Shrnutě to znamená, že zdravé tělo souvisí s optimálně fungujícími biomechanismy v těle, které jsou srovnané s cirkadiánním rytmem a vyrovnáním iontů v těle. A je jedno, zda jsme žena nebo muž.

Neuvědomělí doporučují půsty všem bez rozdílu, ženám i mužům, v jakékoliv citlivosti na leptin a v jakémkoliv zdravotním stavu.

V prvním případě je to lepší varianta, avšak stále nevhodná. V tomto případě tělo půst pravděpodobně zvládne bez větších negativ a párkrát za rok je to v podstatě bez úhony. Má to však svá velká ALE.

V druhém případě pak tato doporučení vyloženě škodí a způsobují mnoho negativních následků.

Ve všech případech totiž půsty způsobují útlum metabolismu a narušení výše zmíněného procesu, oslabování funkce štítné žlázy a tím její útlum, s čímž souvisí i činnost jater. Játra potřebují vyživující zdroje a dostatek mikroživin proto, aby efektivně fungovala a půsty jim vyloženě znemožňují jejich práci. Zpomalení metabolismu je jev, který půsty způsobují, stejně jako je tomu u low carb diet, carnivore nebo ketózy. Navíc půsty zvyšují stresové působení a to znamená, že zvyšují kortizol a ostatní stresové hormony. Půsty jsou tedy jedním z mnoha fyzických stresorů.

Hladovění je stav, který tělo dokáže v extrémních podmínkách zvládnout a je logickým stavem módu přežití, nikoliv vhodný prostředek pro zdraví a dlouhověkost. Proč? Protože jde proti lidskému metabolismu a fyziologii člověka. Z hlediska tradic bylo období hladu a půstů období, kdy lidé žili v chudších měsících, chudobě nebo nehostinné krajině, namísto toho, že by tento přístup vyhledáváli. To je velký rozdíl v dnešní době blahobytu a naopak obžerství a nekvalitních potravin a výrobků moderního průmyslu. Jsme uzpůsobeni k tomu přirozeně jíst dle pocitu těla - tedy kdy máme hlad - což je pravidelně a během dne (člověk je denní tvor). V rámci cirkadiánního rytmu je tedy pro nás přirozené jíst přes den dle cyklu Slunce, kdy se přirozeně řídíme východem a západem Slunce. Ostatně dřív, jako lovci a sběrači, jsme po celý den vynakládali úsilí na to hledat potravu. Pokud nám správně fungují hormony - zejména hormon leptin, tak po probuzení dochází k pocitu hladu téměř ihned, maximálně do hodiny po probuzení. To je známka zdravé optimalizace těla na sluneční aktivitu a den. Tímto způsobem je třeba léčit například obezitu a nadváhu, nikoliv se řídit nesmyslnými dietami a hladověním. Je to ale i otázka plodnosti a dalších civilizačních onemocnění. Narušení cirkadiánních rytmů, včetně vystavování se modré složce světla po západu slunce se rozvíjí roky, zdánlivě s menšími "normálními" obtížemi, dokonce i u předešlých generací a projevuje se za delší čas vleklými zdravotními problémy, proto moje rada zní - využívejte Slunce jako svého léčitele.

V průběhu dne je důležitá dostatečná produkce ATP (buněčné energie), tepla, CO2, produkce T3 a T4 (hormonů štítné žlázy), správné využití optimálních bílkovin, tuků a sacharidů v kontextu mikroživin a stravy a optimálních zdrojů, dostatek kalorií dle individuální konstituce a potřeb a stavu střev a psychiky.

Shrnutě je třeba znovu napsat, že nechceme cílit na mechanismus přežití nebo zvyšování chronického stresu v těle, naopak se soustředíme na efektivní metabolismus a činnost vnitřních orgánů - zejména štítné žlázy a jater. To si vyžaduje dostatek kvalitních živin, mikroživin, dostatek kvalitních bílkovin a tuků a optimální sacharidy během dne - kdy nejlepším a nejefektivnějším palivem pro člověka je glukóza, nikoliv stav ketózy (viz níže)!

Půsty jako stresory způsobují vyšší produkci kortizolu, adrenalinu a dalších stresových hormonů. To znamená, že působí vyloženě již na biochemické úrovni, stejně jako psychický stres. Organismus je tak vystaven vyšší zátěži, který narušuje hormonální rovnováhu v těle, utlumuje metabolismus a půstem přepínáme tělo do úsporného režimu, i když se nám zdánlivě zbystřují smysly (adaptivní mechanismus pro nutnost hledání obživy a lov). Což zní jako paradox. Zvýšením stresových hormonů dochází k narušení osy hypotalamu - hypofýzy - nadledvinek (nebo chcete-li štítné žlázy) + u žen jsou to i vaječníky. Pokud dojde k uzavření hypotalamu (řídící část mozku), tak dochází k uzavření tvorby správných hormonů v těle. V důsledku toho nedochází jen k hormonální nerovnováze (u žen problémy s cyklem, ztrátou menstruace, silnou menstruací, PMS), ale i chronické únavě, adrenálnímu vyhoření, estrogenové dominanci (nedostatek progesteronu), následně v souvislosti s dalšími faktory i riziko vzniku PCOS, endometriózy a autoimunitních onemocnění. S chronickým stresem ale souvisí i další obtíže - především obtíže s trávením, hubnutí/nadváha, neplodnost, demineralizace, osteoporóza, slabá imunita, chronický zánět v těle, ale i ztráta libida a další civilizační onemocnění. Takže přerušované hladovění nebo časté půsty rozhodně správná volba nejsou.

Dočasná pomoc a cesta v kruhu

Půsty, IF (přerušované hladovění), low carb a keto diety se využívají jako "terapeutické" protokoly a v rámci různých doporučení a komunit vznikají doporučování jejích příznivců a propagátořů, jelikož se jim zdravotní stav na těchto stylech zlepšil. V rámci terapeutického přístupu funkční medicíny se low carb stravování používá jako krátkodobý protokol pro ozdravění těla, kdy často dojde ke zlepšení (vzhledem k předchozímu, často sebedestruktivnímu stravování pomocí průmyslově zpracovaných potravin!). Někdy je tento přístup doporučen i jako dlouhodobé řešení. Jenže všechny tyto přístupy neřeší opravdovou příčinu a z dlouhodobého hlediska vedou ještě k většímu energetickém propadu do budoucna.

Zdravý selský rozum neznamená půst

Jak jsme si vysvětlili na začátku, po vzoru tradičně žijících populací znamená půst nebo hladovění pouze stav nedostatku potravy/obživy, což zas a znovu vede k extrémním podmínkám a nemá to absolutně žádný smysl ani benefit z hlediska zdraví, a to ani při léčení. Při nemoci (rozumějte akutní nemoci) si tělo samo řekne, zda má chuť na jídlo nebo ne. Často dochází k nechuti na jídlo při boji s nemocí, jelikož trávení je přece jen pro tělo náročné a při nemoci organismus potřebuje efektivně zapojit imunitní odpověď. Tato varianta postění se je přirozená a má benefity při boji s nemocí a je instinktivní reakcí těla, avšak úmyslné postění, byť vědomé, nemá žádný smysl.

I při vědomém půstu dochází k výše zmíněným negativům a navíc nutíme tělo adaptovat se na nižší energetický příjem a nucení těla využívat vlastní zásoby glukózy v krvi (vyčerpávání efektivního paliva pro produkci energie ve formě ATP), nehledě na čerpání bílkovin v těle (ze svalů). Játra dostávají při půstu celkem zabrat. Pokud pravidelně jíte v systému přerušovaného hladovění dlouhodobě, způsobujete si v těle celkem velkou paseku a v dlouhodobém horizontu se můžete postupně setkat s prohlubujícími se zdravotními problémy a odezvami.

Generační adaptace byla nedobrovolná - opakování matka moudrosti

V rámci minulých generací si naše tělo zachovává přirozený instinkt a přirozenou přizpůsobivost na možné hladovění. Tento přirozený mechanismus nám umožňuje přežít delší období hladu, aniž bychom zemřeli a mohli jsme přežít. Stejně tak to mají i zvířata (divoká zvířata). Nechceme po tělu, aby šetřilo energii, naopak chceme docílit efektivního metabolismu, správné tělesné teploty a energie. K tomu potřebujeme stálou hladinu cukru v krvi. Po vzoru předků tedy půsty a hladovění nejsou přirozenost. Nebyla to nutnost či to, že by to naši předkové záměrně vyhledáváli. Naši předci nehladověli dobrovolně a pokud ano, bylo to silně ovlivněno církví, náboženstvím a ostatními nesmysly.

Nejedná se tedy o žádnou starověkou moudrost našich předků, nýbrž o nehostinnost a uměle vytvořené tradice!

Prosazování půstů, low carb nebo ketodiety vnímám zas a znovu jako byznys, senzaci a prostředek pro získávání klientely a pozornosti něčím "cool" "novým" "trendy" "odlišného" a "kontroverzního". V rámci těchto doporučení jsem se totiž setkala s mnoha neblahými následky - poruchy příjmu potravy a ortorexie, poruchy cyklu u žen, špatná psychika u mužů i žen, ztráta libida u mužů, ztráta svalové hmoty a hormonální nerovnováha. Tohle byly ty nejčastější zdravotní komplikace, ne však jediné.

"Benefitující argumenty" a jak je to doopravdy

• Prvním nevhodným argumentem mnoha výživových poradců je, že při hladovění a půstu se zvyšuje hladina růstového hormonu a slouží to k tvorbě svalové hmoty. Je to však vhodné? Za mě nikoliv, protože nadměrná produkce růstového hormonu zas a znovu znamená hormonální nerovnováhu, takže i když v tomto případě dochází k větší produkci růstového hoŕmonu, je absolutní nesmysl k tomuto stavu cílit, nehledě na to, že po skončení období puberty již přestáváme růst do výšky a vývin je dokončen.
• Druhým argumentem je, že půsty zlepšují inzulínovou rezistenci těla. Tento stav vzniká, když je narušena slinivka a dochází ke ztrátě citlivosti těla na produkovaný inzulín, čili k nadbytku glukózy v krvi. Půst by v tomto případě byl "možný" v rámci krátkodobé terapie pouze u extrémně obézních lidí. Lepší přístup bez negativ je však fyziologická strava a pohyb, srovnání biorytmů v těle a kontakt s přírodou. U normálního člověka je to nesmysl a jen záplata řešení příčin vzniku případné inzulínové rezistence. V případě inzulínové rezistence a náběhu na cukrovku je důležité omezení složitých sacharidů, dostatek těch správných jednoduchých sacharidů, kvalitních zdrojů vyživujících tuků a bílkovin a samozřejmě pohyb, kontakt s přírodou, srovnání cirkadiánního rytmů a dalších faktorů. Zde zmíním, že v dřívějších dobách se cukrovka léčila dokonce cukrem - sacharózou (Williamse Budd, P. A. Piorry, E. Kulz). S objevem inzulínu v roce 1922 se od této terapie upustilo a byla silně zdémonizovaná vlivem zdravotnictví a farmaceutického průmyslu. Řešení v podobě inzulínu, ale ani průmyslově zpracované samotné fruktózy rozhodně není vhodným řešením. O umělých sladidlech ani nemluvě. Navíc je již vyvráceno, že by cukrovka byla nevyléčitelným onemocněním - naopak jde plně vyléčit stravou! Ostatně jako většina onemocnění a především v rámci skutečné prevence proti všem nemocem.
• Zdánlivé řešení střevních problémů pomocí půstu je další nesmyslný trend a názor, který se traduje. Pozitivní zdravotní efekt ale rozhodně nemá, protože při půstu nedochází k "zázračné" detoxikaci střev, naopak může dojít i k disbióze . Kvůli tomu může docházet naopak k narušení našeho mikrobiomu, jelikož se správným bakteriím nedostává kvalitního "substrátu a půdy" pro jejich život.
• "Pomocí půstu lze vyhladovět rakovinotvorné buňky" - toto tvrzení některých přívrženců je absolutní zvěrstvo a nesmysl na poli léčení a terapie rakoviny. Hladovění v rámci takového přístupu vede naopak k nedostatku klíčových mikroživin nutných pro vyléčení těla a k vyčerpání organismu, společně s narušením imunity, podvýživě a dalším problémům společně s působením rakovinotvorných buněk. Často pak dochází ke zkrácení života těchto pacientů. Rakovinotvorné buňky mají vlastní a velmi adaptivní metabolismus a dokáží se v podstatě přizpůsobit na jakoukoliv potravu. Pokud je příjem živin omezen, berou si živiny z těla onkologického pacienta a urychluje se stav nemoci.
• Autofágie jako benefitní faktor obnovy buněk, k regeneraci těch požkozených - tento argument je bez kontextu role dlouhodobosti a optimálního účinku na naše zdraví. V rámci glukogeneze totiž dochází ke katabolismu vlastní tkáně a nemáme dostatek paliva pro naše buňky. Pro efektivní činnost našich buněk je důležitý dostatek energie, čili funkční metabolismus pro produkci ATP, dostatečná hladina glukózy atd. Autofagie funguje vždy v pozadí, sice v menší míře, ale funguje. U metabolického stavu půstu dochází k naopak nízké hladině glukózy, nízké hladině inzulinu, nízké mTOR, a naopak vysoký glukagon a vysoká hladina AMPK. Autofagie se rapidně zvyšuje a dochází k zmíněnému katabolismu různých organel a vlastní tkáně včetně tukové, ale i svalové, nicméně tělo se nachází v úsporném módu a útlumu metabolismu. Dostatečná regenerace/oprava buněk pro zdraví a dlouhověkost dostačuje z kvalitního spánku (čili v okně čítajícím cca 10-12 hodin) a zdravého životního stylu, který většina lidí nemá. Navíc více autofagie neznamená lepší zdraví ani dlouhověkost. Naopak vysoká autofagie vede k růstu možných existujících rakovinotvorných buněk! Navíc u nikoho nelze zjistit optimální hladinu autofagie, což se zase dostáváme k tématu například suplementace! Příroda vždy jde zlatým středem. Pro efektivní mitochondrie je důležitý kvalitní spánek a srovnání s CR, stejně jako minimalizace oxidativního stresu, správné dýchání, pohyb, kontakt s přírodou a fyziologická strava.

V neposlední řadě zmíním odkazování se na meditující mnichy a šamany, kteří v podstatě žijí na práně a jídlo k životu "nepotřebují". Je to hezká myšlenka, ale jejich život je značně odlišný od života člověka jako takového. Tito lidé se plně oddávají meditacím, práci s dechem a jsou v podstatě v jiné dimenzi. Dech v tomto pojetí může být prostředkem pro získávání energií a nehmotné stravy z přírody, což je moje osobní teorie a věřím, že se dá dosáhnout takového stavu. V rámci oddávání se jiné dimenzi (mezi jádrem Země a Vesmírem), dochází k odlišnému stavu mysli, kde se člověk nachází mimo realitu a mimo chápání většinové společnosti a jeho orgány fungují na jiné bázi - na bázi nehmotné stravy. Je to však spíš filozofování a v rámci fyziologie nepodstatný jev.

Ketóza je nesmysl a proč

Ketóza nastává tehdy, když organismus přejde z metabolismu glukózy do metabolismu ketózy a jako náhradní zdroj si nedobrovolně volí tuky. V závislosti na stavu ketózy dochází k ovlivňování spektrálních mediátorů v mozku - změně chemických reakcí - chemických látek sloužících k přenosu nervových vzruchů. Na základě tohoto faktu může u některých lidí docházet k depresím a psychickým onemocněním. Tento přístup se používá například u různých forem autismus u dětí nebo u léčby epilepsie, není to však z dlouhodobého hlediska vhodné řešení.

Ketóza není vhodným stavem těla a v dlouhodobém horizontu vede k útlumu metabolismu a zdravotním problémům. Není vhodná ani k léčbě rakoviny, ani v léčbě kvasinek, což mimochodem doporučuje mnoho "odborníků".